fbpx

Listopadové dopoledne

Listopadové dopoledne

Už dlouho jsem se chystal k místní řece, která protéká středem města. Během roku jsem zde chytal na menší nástrahy a bavil se hravou chytačkou tloušťů, o kterých jsem věděl, že jich je zde požehnaně. Nedalo mi to a chtěl jsem ulovit i jiné druhy, které se sice ukazovaly, ale zábava s tloušti mě tak učarovala, že jsem nikdy nepřezbrojil na větší typy nástrah.

Večer proběhlo nachystání krabiček a silnějších fluorokarbonů, kvůli zubatkám, se kterými jsem počítal. Samozřejmě nesměla chybět i menší svačina a celý nedočkavý rána jsem šel spát.

Rapala je jistota!

Nemohl jsem dospat, a tak mě podvědomí vzbudilo ještě před budíkem. Rychle se pobalit a hurá k vodě. Na místo jsem dorazil ještě za tmy, a tak jsem si sedl na vyvýšený kanál a posilnil se snídaní u řeky. Z vody stoupala pára a já si užíval atmosféry ranního rozbřesku. Po rozjímání o tom, co dnes asi chytím jsem si zapsal revír, do karabinky zacvaknul dlouho opomíjenou nástrahu Rapala RipStop v 9-ti centimetrovém provedení a šel jsem ke břehu celý natěšený na první nához.

Jerkování je zábava 😍

Seznamovací hod s jerkovou nástrahou směřoval přímo do středu řeky a trhavými pohyby špičkou prutu jsem RipStopa přitahoval zpět k sobě. Nástraha chodí parádně, tak teď už naostro. Druhý hod jsem směřoval po proudu okolo rákosů. Asi dva metry přede mnou najednou přišel tvrdý náraz a celá sestava ztěžkla. Je tam! Po asi dvouminutovém boji jsem u nohou podebral krásně stavěnou štiku, která měla necelých 70 centimetrů. Rapala boduje! V podběráku jsem rybu vyháčkoval a rychle s ní zpět do vody.

Štiky jsou při chuti

Další nához mířil proti proudu do mělčiny, ale také okolo rákosu. Po 5 otočkách kličkou navijáku a pár škubnutích špičkou opět něco zaútočilo. Ryba uskutečnila pár výpadů do stran a pak přišel výskok nad hladinu, opět krásná štika, která měla o něco víc páry než její předchůdkyně, ale byla zhruba stejně velká. Do podběráku se jí moc nechtělo, ale nakonec jsem měl tu čest vyháčkovat další královnu řeky a s pusou na hlavu a známou větou “pošli další” jsem se s ní rozloučil. To jsem ale netušil, že mé přání splní mnohonásobně. Nebyly to sice už ryby s délkou okolo 70 cm, byly menší, ale uvláčel jsem jich během dvou hodin 6, přicházeli snad odevšud, kam jsem nahodil, byla to fantastická chytačka.

Ale pak se štiky stáhly a náhozy již byly naprázdno. Nepřezbrojil jsem, byl jsem tak plný elánu, že jsem začal přehazovat řeku až na druhou stranu a najednou se ozvalo šluknutí jako od statného sumce, v tak mělké vodě jsem tomu ale nevěřil. Ryba bojovala jako šílená, vyrazila proti proudu, potom zase po proudu a já ji stále nemohl dostat k nohám. Když jsem ji přitáhl do koryta řeky, jako by se uklidnila a do podběráku už jsem ji přitahoval jako cejna. Bolen! Bolen měřící 64 centimetrů ve mně vzbudil velké emoce a od té doby jsem do jeho lovu blázen. I když jsem se ho nemohl nabažit, chtěl jsem, aby byl co nejdříve zpátky ve svém živlu. Přišla rychlá fotka a už plaval.

Rozloučení s vodou

Na rozloučenou jsem do karabinky nasadil malého Crucian Cranka od Savage Gearu a dvěma hody přelstil ještě okouna a jelce. Naprosto plný energie a nadšení jsem se vydal domů. V hlavě mi běhalo, že i když je to někdy těžké, když se rybám nechce a frustrace vyhrává nad potěšením z rybolovu, je více těch dnů, kdy nám ryby doslova nalijí krev do žil, a nezbývá nám, než se těšit na další návštěvu u vody.

Tak Petrův zdar a třeba někdy u vody!

Sleva 100 Kč na 1. nákup
Slevu 100 Kč lze uplatnit pouze při nákupu nad 1 500 Kč.
    CHCI SLEVU